O svatém Vojtěchovi

V 10. století patřilo severovýchodní území Čech rodu Slavníkovců. Ti sídlili na hradě Libici, kde se kolem roku 956 narodil Vojtěch. Vojtěch byl velmi zbožný a vzdělaný člověk. Ve své době platil dokonce za jednoho z nejvzdělanějších mužů Evropy, a tak není divu, že byl v roce 982 zvolen pražským biskupem. (Dodnes bývá vyobrazován s biskupskou berlou a s knihou, coby symbolem vzdělání.)

Biskup Vojtěch byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. Šířit křesťanství v Čechách a na Moravě ale nebylo vůbec jednoduché. Lidé se tu stále drželi pohanských tradic, věřili v různá božstva a pověry, pěstovali mnohoženství, obchodovali s otroky a holdovali alkoholu. Vojtěch se pokusil tyto nešvary vymýtit, ale nakonec po pěti letech usilovného snažení Čechy znechuceně opustil. Vydal se do Říma, kde vstoupil do kláštera a stal se mnichem.

To byla pro Čechy a pro českého knížete Boleslava II. velká ostuda. Vyslal proto do Říma poselstvo, které mělo Vojtěcha přemluvit, aby se znovu ujal svého biskupského úřadu. Poslové Vojtěchovi slíbili, že se v Čechách vše změní k lepšímu a že kníže i jeho poddaní již budou dobrými křesťany. Vojtěch se nakonec nechal přemluvit a souhlasil s návratem do Prahy.

Bohužel se záhy ukázalo, že to Vojtěch ani napodruhé nebude mít s Čechy jednoduché. Když se cestou zastavil na plzeňském hradišti (dnešní Starý Plzenec), byla právě neděle – tedy den Páně, který by křesťané měli zasvětit modlitbám a poklidnému rozjímání. Vojtěch však ke svému zděšení zjistil, že se místo toho na hradišti koná náramně velký a hlučný trh, kde se vesele pije a hoduje. Po návratu do Prahy bylo ovšem Vojtěchovi ještě hůře. Češi se totiž svých starých zvyků, tedy spíše zlozvyků, ani v nejmenším nevzdali.

Protože se navíc postupně vyostřovaly spory mezi Slavníkovci a vládnoucími Přemyslovci, rozhodl se biskup Vojtěch roku 994 opět odejít do Říma. O rok později vojenská družina knížete Boleslava II. přepadla slavníkovské hradiště na Libici a všechny Slavníkovce povraždila. Včasným odchodem do Říma si tedy Vojtěch zachránil život. Z celého jeho rodu přežil masakr na Libici jen jeho bratr Soběslav a nevlastní bratr Radim, který byl toho času s Vojtěchem v Římě. Po této události se Vojtěch do Čech již nevrátil.

Později pobýval Vojtěch na dvoře polského knížete Boleslava Chrabrého, s jehož svolením se vydal šířit křesťanství mezi baltské Slovany do Pruska. Ti však své staré bohy tvrdě hájili a nakonec Vojtěcha zabili na území jejich posvátného háje. Stalo se tak roku 997.

Poté, co Vojtěch zemřel násilnou smrtí, stal se mučedníkem křesťanské víry. Polský kníže jej nechal pohřbít v Hnězdně a o dva roky později byl Vojtěch prohlášen papežem za svatého. K uctívání svatého Vojtěcha se po Polsku a Německu přidaly také Čechy, avšak jejich panovník Břetislav I. to učinil poněkud svérázným způsobem. Při vojenské výpravě do Polska v roce 1039 ukořistil tělesné ostatky svatého Vojtěcha a dopravil je do Prahy. Svatý Vojtěch se tedy nakonec do Čech přece jen vrátil. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.